Velký návrat ricochetového vejtahy a bodové hody na Super A v Kunraticích

Velký příděl bodů do republikového žebříčku se rozdával v pražských Kunraticích. Nejvíce bodů si díky celkovému vítězství a za výhry nad výše postavenými soupeři odnesl "nestárnoucí kecálek" Radek Malý, který ve finále porazil pouze o něco málo méně nestárnoucího Alana Mačora. Třetí příčku vybojoval Honza Pulkráb. Přes smolnou prohru ve čtvrtfinále si Martin Rudovský za páté místo vykoledoval 3800 bodů.

Dva hráči, kteří se pěkných pár týdnů neobjevili na turnajích jednotlivců. Tak rádi jsme je opět viděli mezi námi. Petr Sobotka a Radek Malý. A hned na úvod se musel jeden z nich poroučet do propadliště dějin - skupiny prohraných z předkola. Dle papírových předpokladů byl tím nešťastníkem Petr Sobotka. Ten však bral prohru i smolný los sportovně a byl rád za možnost si po dlouhé době pinknout. V mimořádně vyrovnaném předkole dvou extrémních ricochetových stylů zvítězil pavoučí superman Aleš Benda nad tenisovým elegánem Michalem Jakubcem 3:2. 

A pak už se mohla hlavní část turnaje naplno rozjet. Výběr toho nejzajímavějšího:

V nepěkném zápase plném chyb nedokázal Dan Růžička potvrdit dobře rozjetý zápas proti Honzovi Pulkrábovi. Martin Portl ubil svou typickou hrou mladého Jakuba Valentu 3:1. A Alan Mačor nabuzenému Jirkovi Kisvetrovi dovolil pouze jeden set. Martin Rudovský už pomalu začínal šetřit síly na semifinále, když ve čtvrtfinále vedl již 2:0 na sety. Nakonec však odcházel z kurtu zlomený, když pátý set prohrál s Honzou Pulkrábem velkým rozdílem. 

Obě semifinále byla vcelku jednoznačnou záležitostí, když Honza Pulkráb podlehl Radkovi Malému 3:0 a se stejným výsledkem se musel spokojit i Franta Červenka s Alanem Mačorem. Možná nejdramatičtějším utkáním dne byla bitva mezi Daliborem Sovou a Alešem Bendou. Oba vypadali na odpis již ve druhém setu. Výměny byly nekonečné. Snažení maximální. Vypustit jakýkoliv byť ztracený míček neexistovalo. Dlouhé výměny střídaly stále delší pauzy mezi výměnami. Ty byly vyplněné hlasitým lapáním po dechu obou aktéru. Krásný ricochetový zážitek, jak pro hráče tak pro diváky.

Drama bylo k vidění i v zápase mezi Jakubem Valentou a Petrem Sedláčkem. Jakub si pohodlně cválal pro vítězství, když již měl zápas téměr rozhodnutý. Tu ho z koně postupně začal shazovat každým míčkem sebevědomější Petr, kterého nabudilo několik odvrácených set- i matchballů a překvapil možná i sám sebe, když nakonec odcházel z kurtu jako vítěz. Pro Jakuba Valentu to byla krutá lekce, z které se však jistě poučí.

Dalším smolařem se mohl stát Martin Rudovský. Ten nad Jirkou Kisvetrem stejně jako již jednou ten den nad Honzou P.  vedl překvapivě 2:0 a měl výborně nakročeno. Ale postupně ztrácel na jistotě, z čehož Jirka začal těžit a naplno spustil svou ricochetovou mlátičku. Martin po další dva sety marně hledal odpověď. Tu však našel v koncovce pátého setu a Jirku obral nejen o vítězství v zápase, ale i o 10% jeho bodů v žebříčku. 

Finále svedlo dohromady dva ricochetové klasiky. Radek Malý, neúnavný, neumlčitelný a zcela unikátní hráč proti nestárnoucímu technikovi Alanu Mačorovi. V prvním setu předvedli oba hráči mnoho fines ze svého repertoáru. Hra byla svižná a zajímavá. Alan místy Radka přehrával. Na konci setu však znervózněl a lacino pustil první set. Druhý set se hrál již v nižším tempu, ale výsledek se opět lámal až ve druhé polovině setu. Třetí set již byl jasně v režii Radka Malého, když Alan nedokázal udržet koncentraci. Více v krátkém rozhovoru s vítězem Radkem Malým.

Jak je možné, že jsme tě tak dlouho neviděli na ricochetových turnajích? 

Chtěl jsem se jen stát hráčem měsíce, tak jsem dlouho cíleně pauzíroval a čekal na svou příležitost. A ta přišla nyní, tak snad se na stará kolena dočkám a stanu se jím.

Chyběly ti ricochetové turnaje po delší pauze?

Musím přiznat, že trochu ano. Hrát na tréninku na průměr a o pitíčka je skvělý, ale hrát před diváky je přece jenom jiný a vítězit na turnaji je nepopsatelně krásný pocit. To co mi však na turnajích hlavně chybí je neúčast Miloše Pokornýho, Jana Veselého nebo Jana Koukala. Bylo by bezvadné, kdyby se opět někdy někde ukázali a společně jsme mohli předvést nastupující generaci jak se hraje ricochet.

S Alanem jsi odehrál již několikáté utkání v poslední době. Jak se ti s ním hraje a bylo finále v Kunraticích něčím výjimečné?

Alan patří k mým nejoblíbenějším hráčům. Umím na něj zahrát. Mám s ním úžasnou bilanci a 10let jsem s ním neprohrál. Asi už má ze mě komplex. Vždy si na mě věří, když vyjíždí z Plané, tak je stav 0:0, v Benešově už vedu na sety 1:0, u Prahy je to už 2:0 a na kurtu to dokončím. Jsem rád, že stále hraje a doufám, že ještě dlouho hrát bude. Mám rád vítězství.

Po prohře oddílového kolegy Martina Rudovského jsi mu místo povzbuzení ještě více naložil, což mne trochu překvapilo. Jaké máte cíle jako družstvo Palmovky na závěrečný turnaj 1. RLD?

Martin hrál velmi dobře. Myslím si, že nejlépe za poslední dobu, co jsem ho viděl hrát. Zasloužil si vyhrát, ale nezvládl to psychicky. Měl vítězství na dosah. Vedl už 2:0 a prohrál 3:2, tak jsem ho snad nemohl pochválit. Myslím si, že ač to nerad slyšel, tak si vzal moji kritiku k srdci a snad i ponaučení pro příště. Utkání s Jirkou Kisvetrem již zvládl dobře. Co se týká posledního kola RLD, tak doufám, že se poprvé v sezóně sejdeme v nejsilnější sestavě a obhájíme loňskou třetí příčku, kterou bych chtěl věnovat všem lidem z našeho centra Svět pod Palmovkou.

Jsi známý svým neustálým velmi ostrým ostrovtipem, prořízlou pusou a neúnavnou vyřídilkou. Dojde ti taky někdy řeč?

Asi bys chtěl slyšet, že doma, ale musím tě zklamat, zatím ani tam ne a doufám, že se tak ještě dlouho nestane. Rád provokuji, lidi to nemají moc rádi, ale mě to baví. Jsem prostě takový. Dokud budu nejlepší asi se nic nezmění.

Jan Pulkráb